Zaměstnavatel se může tímto způsobem vyhnout povinnosti proplácet zaměstnancům přesčasy. Podmínkou je, že mzda nebude stanovena jednostranným výměrem, nýbrž sjednána dvoustranným smluvním aktem, který spolupodepíše i zaměstnanec. Musí zde být vyjádřeno, že se mzda sjednává již s přihlédnutím
k případnému výkonu práce přesčas, a zároveň musí být uveden i rozsah práce přesčas, k níž bylo takto přihlédnuto, a to nejvýše v rozsahu 150 hodin za kalendářní rok u běžných zaměstnanců (naopak
u vedoucích zaměstnanců je stropem až celková hranice práce přesčas, tedy 416 hodin ročně). Při dodržení uvedených podmínek nenáleží zaměstnanci za práci přesčas ani dosažená mzda, ani příplatek, ani náhradní volno.