Na poli pracovního práva se Nejvyšší soud nedávno vyjádřil k institutu okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnancem pro nevyplacení jakékoli části mzdy po dobu delší 15 dnů (§ 56 písm. b) zákoníku práce). Oproti dosavadní soudní praxi, dle které měl být zaměstnanec k uvedenému kroku oprávněn bez dalšího, dovodil Nejvyšší soud, že uvedený institut představuje mimořádný prostředek, který nesmí být zaměstnancem zneužit např. při pouhé administrativní chybě zaměstnavatele mající za následek opožděnou výplatu mzdy, stejně jako nemůže být použit tam, kde je nevyplacená část mzdy mezi stranami sporná (např. když není jasno, zda zaměstnanec v daném měsíci splnil či nesplnil prémiový řád zaměstnavatele).